Diskuse o tom, zda lídr hnutí ANO Andrej Babiš potřebuje lustrační osvědčení k výkonu ministerské funkce, je jen dalším příkladem pokrytectví, do něhož náš veřejný diskurz opakovaně zabředává proto, že jsme se po roce 1989 nedokázali čelem postavit k minulosti.
Nejrůznější kmotři, tuneláři, lidé s pochybnými miliardami ve švýcarských bankách a další šíbři polistopadového režimu mají většinou „lustrák“ čistý jako lilium. Navíc ho k ničemu nepotřebují. Je směšné, když část politické třídy s klidem přijímá, že je údajný bývalý spolupracovník StB „jen“ vlivným miliardářem a mediálním magnátem, ale protestuje, když má být ministrem.
K tradičnímu českému pokrytectví v této otázce patří i ustaraná vyjádření stran bývalé vládní pravice, že by kupříkladu v Německu nebylo možné, aby se bývalý agent gestapa stal ministrem.
Je příznačné, že právě moralizující pravice, která se uchyluje k takovým nehorázným srovnáním, velkou měrou napomohla k tomu, že dodnes nemáme zákon o státní službě, který by jasně stanovil kritéria profesní a morální bezúhonnosti a učinil z lustračního zákona nepotřebnou veteš.
Celý článek je složen z citace části úvahy Jiřího Pehe uveřejněné zde.